Sbírka mých básní čistého automatismu a skrze horečnaté sny.

	Joan Miró       
                        
leckdo neodepře mi zástěru vnějších póz
        ty nahé zvěsti stále tančí v procesí okoralých mužů
a rybí pach smutných panen větří v pozadí
        despotické rituály pro lepší zítřky
za piány zvěstujících pošetilých přání pihaté dívky
        a nudličky nohou lámou se před nevařenou vodou

kam až dosáhne ledabylost básní
        kdy vyvřelé rány tečou hrudkovitou špínou
kam schová se prozaik letopisných kruhů
        když prázdná útočiště zejí zmodralým nebem
kde nalezne pokoje ten, kdo kříčí z vnější naděje pokřivenou touhou
        když rozmarná naděje stáčí se ve sklech

přiměj se navrátit ku spolehlivosti naděje vod
        prozraď skrz prochřadlou ves ledabylou pachuť
Joan Miró a třináct paskvilů
        jsem zahradníkem
                a tys jen bažinou
...

	skořicový sen, 2021

zastřižená zelená leskne se světlem
v brzkém ránu po předešlém dni
odpalovaných důlků v koulích

po kapkách sbíráme desetikoruny,
co odpal, to měděná mince v trávě

kdo pozná, ví, 
pětka podepře míček nejlíp,
ten ale spí,
jeho mince nám kořistí

přes stěnu stromů dolů,
s pokladem pryč kamennou branou,
kde štěně Kerberů sní pod obloukem

zvětřená krádež rve šlachu předloktím
a pruhy tonou v červenočernou

až teď uvědomil jsem si tvých rtů
přešlých z podlé radosti,
když vyvracíš čelisti z mé paže
v rychlé křup

šedivá kostka nám přístřeškem,
lednice hučí za stěnou,
položilas mě na zem se zaschlou ranou

zdá se mi led
a ty jsi nahá
vznáše se zády

ledové ruce putují k tobě,
chytám tě za boky a tahám zpátky
a tisknu

prsty trasují ďolíky pod kostí,
plní mezery mezi žebry,
dlaně lemují hruď,
co rozepne se hlubokým zazoufáním
..

	Nepolitická, 2020

Smějou se do větru
nehty jim slezly
za brázdou roztříštěných klasů vyklovaný holuby
smějou se pořád při křiku slepejch kamer
chodníku schází tucty bot
bose se plazit stopořeným lesem čůráků
nebo leptat rty citronovou kundou
chceš mě píchat
smějou se do větru a počítaj bacily
co anti biotikum to zářez žlutýho výtoku močový trubice
kapesníky pod matrací opakujícího se vesmíru
zase a zase dokola
víc míň nebo teď naopak

přes prášek zastavil bys i trajekt ramínkem
dáme si znova nebo je tenhle poslední
nevíš
stejně zkusíš
a taháš chlupy ze zubů

holuby smějou se dál na poli i ve vzduchu
červy tečou černou po pyscích rostoucích z peří
dva si sesedly za chodu hluchejch bezmozků
prasknuté číše umučených mravenců kapou

sem tam bezčervu
v Německu koruny jenom bez mejdla
připomeň mi holokaust a trpící kostry
polštáře vlasů s hinduisty v rovnováze
kde nahoře moře smejvá skandinávce
najdeš tam odpověď

těžko ale když potečeš dál
utřel se o křídlo a smál se do větru
druhý o Polských výstřizých a posraných mešitách
kde hovno nezná soka a střecha savcům
matičkou osudu

kdo nepoznal nerozumí kamenům po prorocích hozených
měl Ježíš snad péro
a směls s ním být smírem
visel jsem na kříži
oves už nepozřu

červí tuk tuhne kloaku
zase se ptáš sedíme dlouho
byla jen jedna chtěli to oba
pod židlí
proč znova se ptáš

pyjavice točí se serpentýnou kolem upocenýho stehna
v hotě je vlhko
dýchal jen póry
jakoby přes peří nebylo vidět bez černý
všichni teď stojí
přes holubí šoust přepíchli srdce

sdílej to
píchající holub
jak se čte mém
#nepolitická

...

	1.txt, 2021

Stříbrná nit obepíná kola dní
bezesných tézí kacířských muk
pro špínu provazu a myší zrní
káže bezpolních cest sněhů vnuk

vlaštovky neštovic bezplícních
kadeří stromů zastavily se vsvět
modrají v purpuru oháňkou očních
pohlednice vracejí zmařený med

písně polednic zejí prázdnotou
byť noty řvu pyšní se krásou
svízel těch s dobrotou
vměšuje strach bodů glóbu

pověs mě výš, zmařené dítě
kde křídla andělů pálí prach
a popel sype se vlídně
do klínů smyšlených pan
...

	Autokrat Automat, 2020

pro všechny moje lásky
 zrzky, vrásky, x x l pásky
co ještě neumřeli 
 v tu modrou zeď na konci tunelu
kde svítí jenom talíře pod lavice
 a logika ovíjí jenom sebe kolem sebe
během všeho zrcadla mrkaj
 jednou 
a zase znova 
 možná jen dokola

plujete jak motýli
 nebem ve stínu hvězd
řekou co otáčí váš zasněný pohled
 upřený do nekonečných strání
těch samých hvězd ve svitu ropné tmy
 srny se dusí
zatímco krvácí

na zmrzlých listech bříz
 mrak co zebe tě do nohou
jen co poslechne pusou
 už tě pouští a zase utíka pryč
dolů za cigaretou

rostou v nás všech
 ty malé hrudky křídy
co tmelí se v tu a ten a který
 pak levitujem spolu
s chodidly pevně u nohou

 ledový svět
každé i druhé
 křídly hází
beznadějně
 čiperně 
krásně
...

	Kaleidoskop, červenec 2020

faleš natahuje ruku za oponou střídma
prostodušného prostoupení skrze oční bulvy
za žádné strany odhalených sokyň
nadále rtů zamračených
skrze páru stávají se vodou 
jejich prochřadlá lýtka

teče po xylofonu žeber pot všedních dní
okoralý touhou po vědění
nejmenším odporem opět za třísly
po jazyku mezi medem
odepřený výtokem
vysněnou hlavou kudrlin

mísí se večer s tibetskou mlhou
a vlčice sají poslední výdech
umírajících hraběnek v louži soli
čímž popel od cigarety
maluje mastná kola do čajových hrnků
za tance nahých víl

obrazy skepse zvou mezi rámy obnaženou
dávají načas sobě vzájemně
..

	Square, 2020

    Noise.
   Voices.
    Voices.
   Voices.
    Too many to count.
     Too many to hush.
      Too much to listen.
       Too much to hear.
        Ear wax and sleeping pills.
         Empty spoons and a dirty sink.
        They say you are right.
       They claim you are wrong.
      Sometimes they whisper.
     Sometimes they don't.
    Words in a puddle.
     Drops that form pools.
      Socks covered in mud.
       Shoes without flaps.
      Always wet.
       Raining or not.
     And so you question.
    All that you might.
     With no end in sight.
      Blue dreams.
     Green grass.
      White man's class.
...      

	Hudebnice, 2020

nad okenními rámy se lámou vlny vzduchem

očím pod zátkou 
ztotožněnou vinnou záměnou 
koníků vlaštovek s pohlednic 

háj nad pasekou cihel a mramoru
snící zpěvy mrtvých ptáků
za nářků citrónu a fialových stromů
zdá se i tobě

rozvinutý film v misku nad korunu kalendáře
smítá se se sklem 
a vytváří stopy do chodníků
zatímco klavír leskne
ve svitu nočních sklenic much
a obrazů mrtvých

pod peřím modráš perlou 
lehkostí mlhy
odráže nohy na nebeském bále 
za písní uší 
duše zbavených
...