mák

mák

[x]

15.2.2021

Napiš mi báseň
Zívej sladce
Vinou klouže hladce
Skluzavky tanečních hrátek
Rádoby podsvětí chapadel
Evžen pláče
Hořkostí teče víno s Colou
Citrony vodou
Perlivá potěšení nocí dnes středečních
Rostlin srdečních


Mráz uzavřít do vět
Chladů led
Létá mi blankytem i šedě
růžové konce našedlých choutek
čvachtá mi mozek
rudě tváří se třpyty okolo medu
táhnouc sladce končetiny
vzhůru pláství husté tekutiny
tmavne svět kulatý, pěnový
perlivá piva, limonády, vina
teču, srůstá i trup ten se zemí
jen propadnout se matrací
čelem vpřed se probořit
že milovat málo je
medem taje
smějíc



Smutek i žal
Šedým perem slzy psal
Za mříž, okolo narůžovělých koncí šedým perem slzy psal
Na kříž, okolo narůžovělých bledých v zrcadle očí zmíral
Z hrobu, pálil Nezval?
Poetismem dýchá, sebouposedlá ta dívka, muž či žena? 
Dní pěna pivní, i miluje ta slova
Jazyk český, barvami broskví vzkvétá
Ožívá podreálně jak praví nám zde
Jazyk český, jak plátky květní hezký
Výlet hlubinami neznáma i tvrdých realit
Je svět proklatý?
Musím plakat tak nahatý?
Sebenenávistné kýče nesmyslem slíže
Satén zasekl se na poušti, kluzké písky
Měsíců kolik uplynulo od září! srdcebolů třísky
Klid, blankyt leskne střevíčky baletky ladné
Pevně i křehce tváří se lýtka i stehna
Je ladná, neškodný hádek, očka veliká
celé galaxie nocí ojedinělých

kocovina
jedna, jen jedna po měsících propálených papírů
alkohol je droga, ověřeno nespočetněkrát
raní nemohoucnost, mrtvolnost a tlení
neberu ráda, svádí mne mé utrpení
a trapnost
a závislost
a nechutná střízlivost
a ty kocoviny? 
střízlivost bolí

žít drogy
žít křehkou spásu
dýchat jinak, znáte ne?
fellow feťáci
osamělí smažáci
pozéři a vyšinutci
jsme podreální, minimálně má znavená chutí opravdu žít schránka tělesná
závislost, drogu pouze jako prostředek
šílenství, insanita

přepisuji se na spáleného budhistu



















kořeny obrostly mozek, jsem stromem bez koruny
zdušen jest každý cit, co jsem kdy měla
krákorám si nad hrobem, smysl snah pozbyla
dým nad agresí pohřebištěm
vyfoukni ten dehet
depresivní katatonik, ten blud, co dýchá
ten vzduch, co bledem slýchá
kam zmizely plíce? 
kam? co poklice? 
mrazení únoru před vánoci
zasluhujíc zmlácení
depresivní katatonik, ten blud, co dýchá
není evou, není živá, ticho slýchá
ticho
hnilobou rozpadá se
svět plačící, té skleněné váze
zasluhujíc zmlácení
depresivní katatonik sotva dýchá
kořeny, prachem sebou zmítá
a tak krákorám si nad hrobem
kolikrát ještě?
víckrát (ne)

já tě totiž nezval(a)







chodidla ohřívá
že žije i umírá
světlo dní závěsy blokují
že bulvy pálí, mlhavě zní
že pláč je novým smíchem
že sebeoběť hříchem
že mlhavě zní
že bulvy pálí světlo dní

chodidla zahřívá
že nežije, přežívá
depresivní kýče, osamělost píše
že nespásí nás chtíče, pudové klíče
že zkažení jsme smíchem
že sebeoběť hříchem
že pudové klíče
píše osamělost, smutné kýče





vídám stíny ve slunci za oknem
jak pilát ponský
posílám ji na smrt den co den
jak ježíš nazaretský
nechává bičovat se pro zoufalý sen
jsem to já, když ona ne
mějte vy ten hezký večer
v pět ráno začíná se stmívat
nemůžem se tedy potkat, nebojte

jen se mučim, nechci se zabít
ta zhýralost? už nestojí za nic
jak ven? a chci já vůbec?
tahat tělo přes další kopec
skončit v jámě, jako vždycky
nenávidět to tělo slizký









lupu je
hezky po sobě
zde končí bludy
umírají pudy
depresi leju do básní a říkám tomu poezie
snad jako taťána evženova
umírám, jen abych mohla žít
padají víčka, zvednu se, jednou
ne dnes, možná zítra
neví nikdo, co budoucno skýtá
zde taťána opět umírá, usíná
nehodnocená i znehodnocená
oxymoron žije
ambivalentně usíná, umírá


mezi řádky nic není
po setmění
snění
všeobjímající slova
utrpení hora
mdloba
písmenka bez polévky a unavený žal
nenávist s láskou mávají
přijetí za smrákání
po setmění
mdloba
pivo
ci
t

den spolkl včerejší noc
chci být střizlivá a chci tě cítit
lehce říká se pod vlivem, že drogy nemohu vystát a tebe miluji
beru je, chlast a kouř a z nouze listonoš
básně, přečti je všechny
neznámé světy
zrcadla propichuji pohledem upřímným
i ty?
'pomoc'
voláš ty, volám já
'drogy'
chci s tebou být střízlivá



jen na chvíli
rozehnat oblaka pod vlivem drog
svět tekl, snad cítila jsem víc
chtěla bych být feťák, ale oddávám se umění
život, co nekončí a tíha kolem zeměkoule
tedy hledám se v linkách, ve skicácích
ve slovech i melodiích
strach ze ztráty a paranoia
to jsem já?
chci žít, trauma pouštím v slzách
sebenenávist i vinu
nechuť, poryvy studu
poryvy chladu
padly
v extázi

zastávky
jedna, už jen tři
druhá, dalších pět?
stačí přežít
musím žít?
ptá se popelavě
já nevím již, kdo ona je
pouze že mrtvá není

...