dekadentní poetismus

dekadentní poetismus

[x]

6.3.2021 za korony

rudí hádci stehny se plazí
brojí se a kroutí, ty kroutíš se a hroutíš?
zasíťuj se v mříže
rudých stehen kříže
neutop, neutop se ve víře netopýře
šustí krysy, je to Ježíš
Boží či Ďábla syn?
Satan? nevíš, co tu zkoušíš
i brojíš se hadím utrpením rudým

co ty, toužíš? 

tx
dekadentní poetismus

hlídač popelníku, moje role
v pandemii nebylo radno dýchat 'ni kýchat
tóny těžknou melodiemi
slova a táhlá
rýma korony
chrámům svaté Barbory
v době křiku mezi netvory a soukání se otvory pro stará slova potvory za boje s netvory a prohry

part of reality

řasenkou reju na stěny
běsnící změny a šílenství
čistou moč a nechutenství v odpadkovém koši
Dalimu se sluší s vínem v uších na dvěře bušit
nechci rušit, vlastně spěchám
je ti smutno?
snaha, něha
ať mne nechá
ptá se znova na ta prudce jedovatá slova
nadávky a utopie vzteku z breku
zbrklý úprk psychiatrickými léky k brku
k majestátnímu zvuku jazyka
bledá stěna i v potu se zvedá
paniku nemá?
neví a nechce
nechci se znát
v kanálech plát a bludy lákat
budoucností automaty lámat a cákat
mezi vodu víno
mezi stehny štíhlo
steny minulostí tasí zbraně
zasazuješ v jámě na dně svárů sémě?
vídám se denně
vídám se méně
zrcadlo pod sukní nezájmu
dekadentního poetismu v zájmu všech zaostalých
mentálně zkriplených jedinců
slyším sebenenávist?
či vinu, vidinu
splínu
plavou
depresi
plavou regresí
plavou žárem letních dní, rudě večerní sladce zní
sny secesní, nálady dekadentní malované rťenkou dotmava
rudě donaha
boky bohyní anorexie
pyšná zmije si tu víno pivo pije, hedonismu temné orgie krví znásilňuje i v zapomění hlavu zpije i žije
pluží se dál
rudí hádci
tenkými stehny za mřížemi

natož za mřížemi, mimo zoo
mimo kriply
mimo křesla terapeutických prostor, za mřížemi mává i posílá pusu
neznámá a vzdálená
v ústraní, snad, zdá se, je vysněná?
skutečná je ta i ona?
víra v myši ztrácí slona
šmiká se i ona
co já s tím? nejsem doma
bloudím lebkou rudýma očima dětství
z psychózy cestu si klestí
napotřetí na předměstí klestím
bahno nech na poli, dáme si žlutou
maniak střádá si drobečky v metru
jiskřičky, ach ten pokoj
dochází energie být dobrý magor
zvedám bílý prapor a pláču
životem plavu si, ze skály skáču

co ty, toužíš?

píšu
co mi brání?
touha po uznání, jsem geniální
jsem poklad mozkem, duší, snaha marná, plán se ruší
i sklápím uši
kráčím, hlavu svěšenou
hodnoty morální ztracenou touhou po čistotě pouštím
strach a marně
snaží se zdarně
udržet si příměří a bum a cák
a zase běží pouští spálen světu vzdálen ku pobřeží
že se brečí? musím zpátky
schází cent jen do oprátky
drahá jsi a tak já znovu
pokloním se Bohu a vyžádám si milost
slyšíš tu lítost?
řve se ze všech stran
a jsou jen dvě?
ti tupci neví
pondělí a příští středy
co v úterý?
co naposledy
teče čas jako hodiny udusané baleríny
zmrzačené živými splíny antispásné víry
kocoviny a sýry
plané pokusy špíny a kýble krvavé viny
v plechovkách tampony a v srdci žal
kde se vzal?
dlouho neozval se
Nezval se Nezval se
že by depresi poznal?
s jinou z popele povstal?
cizí tělo laskal
ticho
zima
úzkosti klima
němá vidina ticha
klidu a komfortní smrti
snad v dekadenci žila, když myla hříchy tvoje sebou bita
tupou snahou netrpět zpita
krákorala mechové drobky drogového zoufalství a únavy
běž zpátky, kouknu na hlavy, klidu záplavy bez strachu z Korony, pouze ze smrti
pálíce Mojžíšovi keře běsnící úzkosti a lásky

co ty, toužíš?
to ti hádci

...
žiju papíry
plazím se stříbřitými kouličkami věčnosti
než oheň či hniloba uvrhnou mne v zapomění
než rozpadnu se v popel
nasáklý láskou i alkoholem
hořícím keřem stává se mi zrcadlo
chytni za madlo, ta souprava se hýbe, kraje známé opouštíme

houštinami vzpomínek tichý křičel
že by k sobě přišel?
v době karantény cel
vidiny, prozření nevyplácí se
i sahá cizí ruka po dýce, kapičky života míchají se rudou, ženou vpřed proudy nevědomí
který učenec z nebes časů minulých spadlý, který mu napoví?

růžky, plazí vlasy
elektřina spásy
znásilněné Evy třasy a jablečné hlasy
zahrádek důchodců časy, kde stáří schazuje vlasy
únava bytím a rovnost možných smrtí po smrti vyrovná se tonoucím strachům z úmrtí?
tonou nočními ďasy, místo hvězd smog světlo spasí a ty plazí spásy elektřinu těl tu hasí

úmorné cesty dalším únorem
roušku zapomeň, chtějí respirátor a samotu
pro dobrotu zoufání, pro činy ilegální odpustku
zhoubně na kůstku prodírá se tukem
žádná krev a mlíko, zde moru sídlo duní zvukem smíchu bez kolen funkčních
bude duben

znovu se ozvem?
úzkostí vzbouzen žáda si hrozen
ne jeden, ani čerstvý
ani jen dvě decky
mistrně žaludek pěstí v leptání jater plesy
lesní závislosti popel letní
jen vzlétni
bubliny reality propíchej a sedni
mezi mechy, možnými broučíny
hýbe se nátura poutní a podlaha lidmi netknuta, pouze občasným odpadem pokryta
kyselým deštěm zalita, přírodou rozlita létá kocovinou prolitá

tóny těžkých paralýz naposté ji budí v naprostém odevzdání Camuse moru
Camuho?
a tam uhoď
monokla pěstí a paží běsní podlitiny svárů
zcestně zcestní bojí se hadů a života ženských vnadů jen jednomu vlastních
mateřství bledou modrou vcucne panenka strachu, zornice úzkostných cest v Prahy vlacích
cesty rádoby zdravých, frustrační tolerance znalých
zbabělých přání v papírku průstviném znenadání
nachází rýmy, pudy přijmi, vládni
taženou chutí existovat v chillu
zaplať si vílu
jednou, zcela výjimečně
ztrácí hlavu srdečně a probíjí se následky
neviny traumat důsledky běžných lidských činů
říká se vínu
ztráta kontroly a tekutá vina

žiju papíry 
jsem jen slovem a básní a rýmovaným nevědomím znechucené Tatjany

...