nákup

nákup

[X]

Nákup.

Nákupní seznam, protože proč by v dnešní době, kdy se sluší dát na odiv svůj komfort a to správné morální nastavení, proč by v takové době nikoho nezajímal? Potácím se krátkou štrekou po chodníku Prahy nevím-radši-kolik, kontroluji, zda dýchám. Mražená pizza.

Smějou se na mě feferonky a pikantní salámky. To si člověk nemůže vybrat? Zvedám jednu a mimoděk i druhou stejného druhu, přehlížím čtyři druhy sýra, vykukujou na mě houby, které beru v myšlenkách na lysohlávky, bez hodnocení, proč by taky, svět je zvrhlý a možná to na mě jednou někdo píchne. Všechny ty zvrhlosti nocí. Nevadí, platím, usmívám se na prodavačku, znervózňuje mě. Alkohol.

Jen který? Pivo, tak beru jednu dvanáctku, protože na Plzeň nemám a z nostalgie sáhnu po velikonoční jedenáctce. Omlouvám se, Bože, víno bude příště. Cider.

Tím přiblížím se sladu a přiblížím se révě vinné, zároveň nepobouřím břich nemístným mícháním alkoholů, mrknu na prodavačku, protože měli moji oblíbenou značku ve skle, ne pouze v plechovkách. Chipsy.

Drahé, v tubě s houbovou příchutí, protože jsem se rozhodl, že na ně mám a už k té houbové pizze se hodily… Lysohlávky, ach, ach, meditace klidem. Otřepat se a rychle domů, než se někdo rozhodne, že jsem smažka a zasloužím přes prdel. Klíče.

Mám? Zdrhám a odemykám. Vítej v pekle, vyfouknu.



jo uz zase

Nákup.

Otevírám dopis, rádoby opatrně trhám papír, pro to jedno jisté: Neuspěl.

Mám se hroutit? Házím svou neschopnost do halloweenské pláťenky a už vím. Žlutý lak na nehty. Procházím regály drogerie, ze zvyku lásky k citronům beru kapesníky, hodit se budou; krabice potřísněná jedním z mých oblíbených ovocí, nekysele tvářím se na tu kartonovou úschovnu spasitelů rýmy, díky které ani ejakulát ani sople nebudu muset utírat do košil poházených vedle matrace. Procházím dál regály, hledám suchý šampon.

I krátké vlasy se mastí, i chtiví po prezentovatelném vzhledu se umí vyhýbat sprchám… Co ten lak? Důvod návštěvy drogerky v těchto dávivých časech. Neschopná vláda, viry potlapkané z veřejných záchodků až do pohodlí každého z domovů a hodnocení hadrových doplňků obličeje. To ty peníze, povzdechnu a sahám po lesku na rty.

I děkuji si za návštěvu vietnamského obchůdku pro všechny alkáče v okolí. Víno.

13,5 procent? Stojí za cenu tří nebo čtyř krabicáků. A když jsme u toho vína, litrovka.

Hodit se bude také, házím oči po konstantně měnící obsah sklence a obracím se ke skicáku.


Na těla, na figury, orgie a noční můry sexuálně posraných jedinců. Proč ale bědovat? Propiska.

A protože jedna nestačí, propiska druhá.

A aby bylo do čeho psát, kroužkový blok.

Papíry volné, řádky připraveny na znásilnění ponurými slovy, otázek-hodných malůvek nevzdaly by se čisté řádky, ani kdyby mohly. Hlavně žádný oční kontakt a platby bezkontaktní kartou.



Nákup.

Patlám roztřepeným štětcem barvy, je tohle to umění? Ptám se sám sebe, zda oko mé poskytne dostatečnou kritiku. Pohlédnu ke zbědovanému nástroji a zazoufám po akrylu.

Beru balení šesti, předchází mu trapné procházení mezi policemi a průzkumu jejich obsahu mýma zarudlýma očima. Ze studu a dětské chtivosti sundavám ze stojánku vypouklé samolepky srdíček.

Chtěny byly již minulou návštěvu tohoto ilegálně se tvářícího papírnictví a domácích potřeb, jinak bych sehnal zboží pouze z pochybných webů, dnes se nadá jen tak věřit, ničemu, klovatina.

Hrudník pookřeje, ještě lepidlo, vydechnu do kusu hadru, oči opletené rudýma žilkama kotvím někam mezi vietnamskou prodavačku a slepou zónu, kde ona neexistuje, co alkohol? Čokoláda.

Alkoholu doma dostatek; s lískovými ořechy, fialově balená čokoláda smějíc se třpytkami energie. Máčím ve skleničce nový štětec.

Velikost mými měřítky velká, proměňuji za střední.

A štětec mou chudou škálou nejmenší.

Jako ta špetka úlevy po ocejchování mého obsahu peněženky: Dostatečný.

302,-


Nákup.

Mléko.

Brambůrky.

	krát dva

Ochucená minerální voda.

Něco sladkého na zub.

	krát dva

	Bětka přišla, zpestřit mi život.